Asi každému, kdo se vydal na dráhu samostatné živnosti (OSVČ), již vyvstaly úvahy o tom, jak zajistit sebe a rodinu pro případy, kdy ze zdravotních důvodů nebude moci pracovat. Na rozdíl od zaměstnanců, kteří jsou v rámci své práce „krytí“ sociálními dávkami v pracovní neschopnosti, nemají živnostníci při „neschopence“ od státu nárok na nic. Prakticky jedinou cestou (pokud nepočítáme dostatečný finanční polštář na účtu) je sjednání adekvátního pojištění pracovní neschopnosti. Jako každé pojištění má i toto svá specifika. Podíváme se na případ podle skutečnosti, kde si ukážeme, jak dokáže soukromé pojištění pěkně zavařit.
Klient (říkejme mu Honza) je živnostník, živí se jako truhlář. Honza si sjednal pojištění pro případ pracovní neschopnosti od 29. dne s pojistnou částkou 500 Kč a dále pojištění pro případ pracovní neschopnosti od 36. dne s pojistnou částkou 500 Kč. Mezi 29. a 36. dnem pracovní neschopnosti by tedy Honzovi náleželo plnění 500 Kč denně a od 36. dne 1.000 Kč. 25.května byl Honza uznán práce neschopným pro vyhřezlou ploténku. 1. června Honza přerušil provozování živnosti do doby uzdravení. V pracovní neschopnosti byl Honza až do 3. října. Celkem za tuto dobu měl Honza obdržet 125.000 Kč. Pojišťovna Honzovi v září vyplatila pojistné plnění 94.000 Kč jako zálohu, avšak zanedlouho Honzu vyzvala, aby plnění ve výši 91.000 Kč vrátil a další plnění odmítla, protože v době přerušení živnosti nemá na plnění z pracovní neschopnosti nárok a podle pojišťovny pojištění pracovní neschopnosti skončilo na konci měsíce, kdy bylo oznámeno přerušení podnikání živnostenskému úřadu. 1. února byl Honza opět uznán neschopným pracovat, přičemž pracovní neschopnost trvala do 9. května. Za toto období pojišťovna odmítla plnění vyplatit (Honza si nárokoval 65.500 Kč), protože podle ní už pojištění pracovní neschopnosti dávno zaniklo s odkazem na pojistné podmínky, které jednoznačně říkají, že pojištění končí dnem, kdy pojištěný přestane vykonávat svou činnost. Honza se tedy vydal hájit svá práva k soudu. 

Nejprve u okresního soudu uspěl s žalobou o doplacení rozdílu 31.000 Kč za 1. pracovní neschopnost, ale nepochodil s požadavkem na 2. plnění, protože podle soudu pojištění zaniklo s koncem pracovní neschopnosti k 3. říjnu. Honza i pojišťovna se proti rozsudku odvolali ke krajskému soudu, který Honzovi dal za pravdu i v otázce 2. pojistné události. Pojišťovna podala dovolání k Nejvyššímu soudu, ten však dovolání zamítl (lze dohledat pod sp. Zn. 25 Cdo 5006/2007). Důležitým výrokem soudu v rozsudku bylo mimo jiné: „Přerušení provozování živnosti, jež je ze své podstaty přechodným stavem,.., nemá za následek zánik pojistného vztahu.“ Nicméně Nejvyšší soud vrátil rozsudek krajskému soudu k přehodnocení verdiktu o nákladech řízení. To ovšem krajský soud pochopil po svém a původní rozsudek zrušil v plném rozsahu a Honzovi zamítl nárok na jakékoli pojistné plnění od doby přerušení živnosti. Tentokrát se na Nejvyšší soud obrátil Honza s tím, že rozsudek nepovažuje z podstaty věci za správný. Nejvyšší soud se zastal Honzy práv, když konstatoval především: „Závěr, podle něhož pojištěný živnostník nemá nárok na pojistné plnění po dobu, kdy má přerušeno provozování živnosti,.., se v souzené věci neuplatní.“ (rozsudek sp. Zn. 32 Cdo 528/2011). Rozsudek krajského soudu byl zrušen a případ znovu řešil právě krajský soud, který dal konečně Honzovi za pravdu a uznal jeho nároky na pojistné plnění. Honzova cesta napříč všemi jednáními soudu trvala dlouhých 7 let.